Uzavřená kapitola? Ze života za dveřmi

9. prosince 2014 v 23:22
Nedávno se mi zdál sen. Nebo že by to bylo v noci na dnešek? Už ani nevím.
V tom snu jsem tančila. Bylo to krásné. I přesto, že ten, s kterým jsem tančila byl Joffrey Baratheon z Game of Thrones. Ale nebyl to zlý Joffrey. Byl hodný, sympatický, usmíval se a radoval se ze své těhotné ženušky Margeary, která měla nádherné šaty a velikánské bříško.
Zas tak moc si z toho nepamatuju, ale vím, že jsem měla dlouhé růžové šaty. Byly takové té vyloženě holčičí světle růžové barvy, ale připadala jsem si v nich krásná. Asi moje snové já má rádo růžovou. Nebo spíš ví, že je to jedno z mála míst, kde si růžovou i rádo oblékne? Nikdo to nevidí a především to nevidí ani mé já v zrcadle?
Tančili jsme standard, nějaký swingový tanec. Možná to byl waltz, ale nemůžu si vybavit hudbu. Vím jenom, že jsem se cítila hrozně úžasně. Ve zdvihách jsem byla lehounká jako peříčko a všichni se na nás dívali a tleskali. A určitě to nebylo proto, že Joffrey je ve skutečnosti zlý a všem jim to nařídil. Určitě to bylo proto, že jsme prostě byli krásní a úžasní a...prostě úžasní, chápete?

No a asi to bylo vlivem toho snu nebo nevím, no prostě jsem dnes zavítala na stránky tanečního klubu, kde jsem působila, abych zjistila, že už tam vlastně nejsem a jedinými známkami po mé osůbce jsou fotky (většinou ne moc pěkné, protože jsem se nikdy neuměla moc tvářit) a pár výsledků, které ale stejně nikoho než mne asi nezajímají.
A při těch fotkách jsem zjistila strašnou věc. Už se nedokážu přenést do té atmosféry, jaká panovala na soutěžích. Už si skoro ani nepamatuju jedntlivé události zachycené na fotkách. Co víc, už se téměř ani nebavím s lidmi, s kterými jsem se denně vídala na parketě. A taky mám takový neblahý pocit, že ani mé tělíčko už si moc z toho tancování nepamatuje. Snad jen pár blbostí, co dělám při dobré nálady například při vaření nebo když jdu otevřít dveře. Jedna, dvě točky a neumětelsky se zastavit respektive upadnout.
Je to všechno úsměvné a depresivní zároveň. Vím, že do té části života už se fyzicky nikdy nevrátím, ale chtěla bych se tam aspoň umět přenést skrz vzpomínky (a samozřejmě, že jsem se v nějaké fázi psaní tohoto sdělení musela rozbrečet). Vypadá to ale, že postupem času i tato možnost pomalu mizí. Je to s věkem? Je to tím, že už prostě uplynulo dost času? Nebo je to prostě tak, že jsem se od této části mého světa distancovala? Zavřela dveře a nenamáhala se ani vzít občas za kliku a jen tak nakouknout? Že můj svět se momentálně skládá z něčeho jiného? Ze školy, co je protě jen škola a práce, která mě čím dál tím víc nebaví? Kde je to něco navíc?
A stop. Tudy to nepůjde. Takhle myslet nebudu. Během několika následujících týdnů se mám soustředit na učení, testy, zkoušky (taky bych asi měla nakoupit nějaké ty dary pod strom)...nemůžu vést tyhle existenciální debaty sama se sebou. Takže konec, happy thoughts a mějte se famfárově
 

Tak jsem zprovoznila novou stránku

27. srpna 2014 v 14:14
Ano, je to přesně tak, jak to stojí v názvu. Možná si někdo pamatuje, jak jsem se rozhodla začít psát knižní blog, nějaké ty recenze a tak. Původní plán byl, že až dočtu knihy, které prozatím vyšly v sérii ASOIAF, tak se na to vrhnu. Tak nějak jsem ale svůj plán nedodržela (jako obvykle :D) a udělala to trošku jinak. Jak to teda všechno vlastně je se můžete podívat na mé nové stránce http://shelfishbookshelf.wordpress.com/

Možná sem ale pořád budu psát takové ty věci, co se nehodí napsat nikam jinam :D Protože kde jinde se můžu pořádně vykecat a vyblbnout, aniž by se to někdo dozvěděl? :D Už jsem se tak nějak smířila s tím, že to tady nikdo nečte, byť mě to trochu mrzí. No, doufám, že nový blog se vyvine trochu líp a třeba tam někdy najdu i nějaký ten komentář xD

Pac a pusu!

So many things happening...

16. srpna 2014 v 22:05
Tak jsem se zase odhodlala něco sem napsat. Přemýšlela jsem, že bych už možná začla psát na nový blog, který jsem si založila s úmyslem psát tam o knihách. Pak jsem si řekla, že jsem přece původně řekla, že tam budu psát, až dočtu všechny díly A Song of Ice and Fire, což ještě nemám.

Za posledních pár dní/týdnů se stala spousta věcí, některé naprosto úžasné, jiné pak třeba zas extrémně vyčerpávající, ale pořád úžasné, pak takková ta klasika, i nějaký ten nudný den by se našel, no a dneska jsem vyloženě několikrát byla ve stavu typu "are you fucking kidding me?!"

Ale jsem ráda, že jsem vypadla z těch nudných dní strávených v Brně a moc se mi nelíbilo se do Brna zase dneska vrátit. Ty tři týdny dovolené byly vyplněné spoustou věcí.

Na druhou stranu, když nemám tak úžasný program, tak toho zase asi více přečtu xD Osobně si myslím, že jsem na tom docela dobře. Dva týdny jsem neměla moc kdy číst, takže Storm of Swords jsem pak dočítala téměř celý den v pondělí. Odpoledne jsem byla hotová, tak jsem si šla do knihkupectví pro další díl. Přemýšlela jsem, jestli nevzít rovnou i ten pátý, ale když jsem viděla, že ty výtisky tam u nás v Olomouci nejsou tak pěkné, tak jsem si to rozmyslela a s myšlenkou, že v Brně snad nakoupím knihy v lepšém stavu, jsem si vzala knihu jen jednu.

No a je sobota večer, byla jsem pár dní na návštěvě u babičky, a víc jak 350 stránek 4. dílu ASOIAF už je za mnou :) Kdyby mě teď brutálně nebolela hlava, tak už bych pracovala na dalším posunu mé supr čupr záložky (lístek z hokeje, kdy jsme se dostali do extraligy :D) kupředu k zadní straně knížky. A ano, kupředu k zadní straně zní trochu divně :D

Mám jednoho takového kamaráda, který aspiruje na spisovatele a dává mi někdy přečíst svoje výtvory, abych mu řekla svůj názor na ně. Moc mě těší, že se mě sem tam zeptá na nějakou věc, co si třeba myslím o tom a tom. Naplňuje mě to pak takovým moc krásným pocitem a inspirací. Pak ale tak nějak nevím, k čemu se chci vlastně inspirovat :D Je to trochu smutné, ale hezké zároveň.

Jinak kamarád píše moc hezky a doufám, že někdy z něj v literárním světě něco bude :)

Hlava začíná vyloženě třeštět, asi vypnu notebook, převleču postel po buddhistickém mnichovi, vezmu si prášek a půjdu si lehnout. Mějte se krásně, kdokoliv tohle čtete.

Pac a pusu (ano, tohle se asi tak nějak stává oficiálním pozdravem mého blogerského já :D)
 


Tour de antikvariát

20. července 2014 v 22:28
Vítejte nám, Římané (a všichni ostatní také, nebudeme přeci diskriminovat)

V pátek dopoledne jsme se s Hankou vydaly na procházku po našem krásném městě Olomouci s tím, že obejdeme nám známé antikvariáty, pokocháme se knížkami a případně si i nějaké ty kousky koupíme. Slunce pařilo, až to hezké nebylo, takže jsme byly o to víc rády za příjemný chládek místností ještě s bonusem vůně knížek...

Knihy a recenze?

16. července 2014 v 15:33 |  Daily blabbering
Přeju hezký den těm, co sem (zřejmě omylem) zavítali a čtou tento výplod.

Uvažuju, že bych se začla věnovat více knihám. Nějak mě to čtení zase poslední dobou chytá a na pátek mám naplánovaný výlet do antikvariátu. Škoda jen, že nemám téměř žádné peníze, takže to vidím na jeden, max dva extra levné kousky :D No a tak jsem tak nějak narazila na facebooku na skupinu bloggerů o knihách, z velké části recenzenti, kteří i spolupracují s nakladatelstvími. A napadlo mě, že bych třeba taky začala psát recenze. Mohlo by mě to pak třeba dostat ke spolupráci s nějakým nakladatelstvím a to by mohlo vést ke knížkám zdarma :) (teda za práci...xD)

Problémem však je, že nečtu moc těch populárních věcí, jako jsou sladké romanťárny, knihy pro mladé a tak a viděla jsem, že právě o takové knihy často jde. Další problém pak je, že zas tak moc neumím psát (nebo spíš jen zřídkakdy jsem napsala něco, co nebylo úplně strašné :D) no a pak je tu čas. Teoreticky bych ho měla mít docela dost, otázkou však je, co bude, až začne semestr. Jako nebudeme si nalhávat, že se budu nějak extrémně učit, ale zase kašlat na to taky nechci. A představa, že budu číst spoustu věcí do školy (protože práva - takže spousta dlouhých rozsudků a ták) a pak ještě číst něco dalšího :D Zatím mi to teda nijak moc nevadí a počítám, že dokud to budu dělat jen tak pro radost, tak by to problém nebyl, ale...počkat. Tak co vlastně řeším? :D

Jinak ještě jeden takový problém ohledně toho čím a jak začít. Momentálně čtu Song of Ice and Fire (jen pro pořádek - píšu anglický název, protože to čtu v angličtině) a jsem u třetí knížky a přijde mi, že tyhle knihy nejsou zrovna nejvhodnější na recenzi. Takže až dočtu tuhle sérii (bylo by hezké, kdybych to stihla ještě před koncem prázdnin, ale moc si od toho neslibuju, protože zřejmě nebudu mít tolik peněz na knihy) tak bych, za předpokladu, že se mi tento nápad pořád bude jevit jako atraktivní, mohla teoreticky začít s těmi recenzemi. Je mi ale jasné, že to stejně nebude nikdo číst :D A taky přemýšlím, že bych si skrz to měla teda asi zřídit nový blog...Ale tenhle si určitě nechám, už jen pro ty naprosto stupidní články, co jsem tu kdysi jako psychicky labilní teenager psala :D

Dále mě také napadá, že by to byl snad i dobrý způsob, jak zase oprášit nějaké ty jazykové znalosti, protože někdy se až stydím, jak nezvládám gramatiku.

To bude tak vše. Pac a pusu

Další články


Kam dál