Taková normální rodinka 2-pomcmocmockráté

18. prosince 2008 v 19:33 | Týna alias Kiike-chan |  Taková normální rodinka (OP fanfiction....nedopsáno)
Tak Kytiti m poradila jede takovej malej fígl, tak to jdu teda zkusit.

Omlouvám se, je to krátký a ta postelovka se nakonec nekoná….
Jinak inspirací mi tentokrát bylo anime Junjou Romantica, takže je to takové ehm no.....slaďoučké *eh*

2. To Miluji tě tě doufám udělá šťastným


Ráno vzbudil Zora řev naštvané Buffy: "Ty, parchante! Nedoluvili jsme se snad na něčem?! Máš se přece ode dneška starat o děti. A to znamená i brzo vstávat, pokud sis nevšiml!" Zoro toho moc neslyšel. Buffy na něho křičela ze spodního patra. Rozespale se dostal do koupelny a potom dolů, kde ho čekal začátek pekla. Luffy už byl asi dole. Nebo…snad zase nikam šel? Včera na něho čekal až do desíti, pak samu únavou usnul. ,Ani jsem si nepřečetl tu knížku, co mi Buffy dala. Co budu dělat? Ale stálo to za to,' pomyslel si Zoro při oblékání svého oblíbeného bílého trika.

,Včerejší noc…mmm….'hlavou mu proběhly včerejší okamžiky. Byl sice předtím unavený, ale myšlenka na to, že před sebou má asi poslední šanci na "hraní videoher" s Luffym v týdnu ho najednou přivedla do naprosto čilé podoby. Plán s potrestáním se sice neuskutečnil, přesto ale oba dva prožili neuvěřitelnou noc. ,Vždycky je to jiné,' říkal si Zoro. ,Jiné a skvělé, jakoby vždycky věděl, po čem zrovna mé tělo touží. Miluju ho. Miluju jeho dotyky na mém těle, jeho rty toužící po dotyku s těmi mými. Miluju ho celého, chci ho mít jen pro sebe pro nikoho jiného. A….a…Nenávidím Sanjiho. Tráví s Luffym až moc času. Bože co to melu? Už mi hrabe. Radši už půjdu dolů nebo bude Buffy ještě víc naštvaná.'

Když Zoro přišel dolů, zjistil, že Luffy dělá něco na zahradě. Chtěl jít za ním a aspoň ho pozdravit, ale Buffy ho zarazila. "Máš snad teď něco jiného, ne?" řekla a podívala se směrem k dětem, které si spokojeně hrály v postýlce. "Ale snad teď můžu, ne? Teď jsou v klidu. Hmm?" Tolik chtěl Lufymu říct, jak ho miluje. Víc než kdy jindy. Asi až teď si uvědomil, jak hrozné by to bylo, kdyby žil život bez Luffyho. Toho usměvavého mladíka. Mladíka, který mě dokáže dostat do stavu extáze, prolétlo mu hlavou. Miluju ho….nikomu už ho nedám, je jen a jen můj. Ach bože, potřebuju mu to říct…

"Teď běž s dětmi na procházku, potřebujou na vzduch a já potřebuju abys zašel do obchodu. Vidíš, takhle skloubíš dvě věci dohromady a ušetříš tím docela dost času." Buffy mluvila dál, ale Zoro nevnímal. "Minutku, prosím," požádal Buffy o chvilku času s prosebným pohledem. Teprve teď se na něj Buffy pořádně podívala. "No když to musí být….ale opravdu jen na minutku."
"Díky," řekl Zoro a šel za Luffym na zahradu vyznat mu svou lásku.

Přesně tohle je to krásné na lásce dvou lidí. Jak ta jedna jediná věta ,Miluji tě' vnese do života tolik radosti.

A Zoro si prostě uvědomil jak Luffyho miluje. A jak tak šel s dětmi venku říkal si: ,Vy se máte, neznáte trable dospělých.'

A já si říkám: ,Proč Zora dělám tak přehnaně chytrým a citlivým? Hmmm něco na tom asi bude' XD

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annie Annie | 21. prosince 2008 v 17:43 | Reagovat

no je to zvláštní ale líbí se mi to :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama