potřebuju uklidnit...

5. dubna 2009 v 18:54 | jen taková blbá holka |  Daily blabbering
....dejte mi někoho, koho můžu zabít


potřebuju někoho, kdo mi pomůže, když je mi hrozně...někoho, kdo mě dobrovolně obejme, o koho se můžu opřít a načerpat novou energii...

potřebuju konečně nebýt tou hloupou holkou, s kterou se nikdo nebaví....ale to je moje chyba...

potřebuju plán sebevraždy, abych věděla, jak to pak mám udělat...

pravděpodobně potřebuju vyříznout kus mozku, abych nepřemýšlela nad některými věcmi...
možná bych pak teď nebrečela a nehysterčila....nepřemýšlela nad tím
že vlastně nemám žádnou kámošku který můžu říct fakt všechno...
že moje matka ze mě udělala uzavřenou osobu, páč se mnou nejezdí na soutěže a já pak nemám z koho čerpat sílu....takovýto jak už prostě nemůžete a můžete se o někoho opřít a vybrečet se mu na rameni, postěžovat si....
že se se mnou nikdo nebaví, páč já nevím...problém je fakt někde ve mně....jo včera byla sranda....a já prohrála asi 30 korun v pokeru (to sem nepatří) ale budou se se mnou ti lidi příště taky bavit když je pozdravím? nebo řeknou jen ahoj a nebudou se dál starat?....


jo já vím...mám kamarády....můžem se spolu pobavit, je sranda a všechno, ale je tu to podělaný ale...
nevím...nejsem si jistá jestli se na ně můžu obrátit s věcma, který mě trápí...
...tak mě tak napadá....ne já to nenapíšu...zaprvé nevím jak, za druhé ani nevím jestli chci....a vlastně ani nevím jestli tohle zveřejním ale nejspíš jo.....páč takhle se aspoň někdo dozví o tom, jak mi je....
páč já jsem blbá a nejsem schopná to říct sama...
a ještě pořád brečím a mám taaaaaaaaaak velkou rýmu....

...a proč mě před chvíli ve vaně napadlo nakreslit obrázek oběšený ženský?
...připadám si jako....jako....jako blázen...jako hysterická ženská, která má spoustu známých a žádné přátelé...

...a věčně se hádám s matkou a....vyčítám jí spoustu věcí....ona vyčítá spoustu věcí mně....
....a vážně jsem divná....já prostě nekomunikuju....já si domluvím sposty tréninků, soutěží a ejhle...ono na to nejsou peníze....

a víte...ono je to složitý, když vám tancování platí otec, se kterým se většinou nechcete bavit...
a ještě k tomu bydlí v Brně...a tak to dopadlo že omentálně dlužíme Stupkovým hrozně moc peněz...a matce taky nic neřeknu....a....sakra proč mě vedla k takový samostatnosti?
proč měla tak debilní práci, že věčně nebyla doma? možná proto jsem si zvykla se s ní nebavit...jiný lidi si s rodičema aspoň trochu povídaj ne? kde jsou ty doby kdy jsem se k ní tulila jako malý mimino?
kurva....už jsem zase začsala brečet (jo...chvilku mi vydrželo nebulit)

a chtěla bych se vykřičet někde kde mě nikdo neuslyší....ale stejně bych to neudělala....i když by tam nikdo nebyl, tak bych se neodvážila

kdy nastal ten zlom? kdy o mě lidi začli říkat že jsem uzavřená a chladná osoba? a proč se někteří lidi serou do věcí, do kterejch ji nic není? já si vždycky myslela, že jsem normální otevřený člověk...někdy toho asi řeknu až moc a proto už pak nechci mluvit nebo já nevím....
....víte je těžké určovat diagnózu sami sobě
....kór když nejste vystudovaný v oboru
....a matka asi ztratila mobil...je blbá
....takže teď je nasraná ona, já (ne já nejsem naštvaná...já jen....mám nějakej problém)...jenom Míša je klidnej...
....já mu závidím...a zároveň nenávidím to, když ho musím hlídat....jsem špatná starší sestra...
fakt....dejte mi provaz a půjdu se oběsit....
ne...nepůjdu, nemám na to odvahu...

bože můžete někdo přijít a uklidnit mě?
já zítra nechci do školy....
ale po dnešku mě matka rozhodně doma nenechá....že bych šla za školu?


hmmm.....teď jsem měla půlhodinovej rozhovor s matkou...
a úplně jsem zapomněla co jsem chtěla napsat.....
no tak to bude asi všechno.....už se cítím trochu líp páč světe div se, něc jsem řekla matce...takže už nebrečím....
no tak když to půjde dobře, tak.......tak si koupím velkýho ale fakt velkýho plyšovýho medvěda abych se k němu mohla tulit....a koupím mu i malýho brášku a toho si budu nosit na soutěže....nechcete mi je někdo koupit?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anko Anko | Web | 6. dubna 2009 v 22:25 | Reagovat

Je zajímavý že na pouze na netu poznáváme lidi se stejnou životní situací...minulostí... Když jsem ve škole uvědomuju si jak moc se od ostatních liším...barvou líčení, stylem, myšlením...Ale tady je pro mě každý rovnocený tomu druhému...Mě vždycky taktéž vedli k samostatnosti, stejně jak tak koukám jako většinu nás, otaku.

S matkou se hádám taktéž, stejně jako s otcem...kvůli dvěma věcem...s matkou protože ona tvrdí že se jí nesvěřuju /Proč bych měla když jsem tak samostatná?/ a s otcem kvůli netu /A?Já tu mám přátele.../ a vždycky se vyhrotí tím že otec mi řekne že jsem se neměla narodit...Začínám si tiše zvykat....Každý o mě říká že jsem jen kus kamene, že nemám srdce.Ale co oni vědí, ani mě neznají!

Víš...myslím že na tohle si budeme muset zvykat všichni...Společnost nás nebere a rodiče z nás chtěli mít něco jiného než vychovali...Já to beru tak, že přátele které mám tady na netu bych nevyměnila...A i když já jsem z prahy a oni dejme tomu z ostravy stále jsou pro mě důležití...Stačí jen najít spřízněnou duši :) a tu najdeš v každém dobrém člověku :) já ji takté našla a není jediná :) Držím palečky ať ti v budoucnosti zazáří hvězdička naděje v podobě přítele :) a už se moc těším na tu povídku ;)

2 Týna(Mytiti)...majitelka blogu Týna(Mytiti)...majitelka blogu | 7. dubna 2009 v 13:08 | Reagovat

no to byla taková návalová záležitost...už je to v pohodě...

jinak ta povídka o které jsem psala se jmenuje Náhoda? Ani náhodou a zatím má 3 části....jsem ale hrozně líná, takže přidávám strašně pomalu

3 Majja Majja | 7. dubna 2009 v 21:53 | Reagovat

Tohle období znám :) Pamatuji si, jak jsem jednou sedla ke stolu a nakreslila vanu plnou temné vody...a z ní trčící ruku. Jo, na tyhle doby nerada vzpomínám (připadám si jako emo), ale...

Začalo to tak, jako u tebe. Potřebovala jsem přítele, o kterého bych se mohla opřít, který by mi dokázal pomoci...Našla jsem ho :) Trvalo to ale strašně dlouho, než jsme si na sebe zvykly, než jsme se poznaly...Jenže jsem potvora žárlivá a tak...No řekněme, že je tak nejspíše po všem.

Pamatuji si, že kvůli jediné větě se tehdy dokázal celý den pěkně pokazit. A to tak, že i ty slzy přišly. A nejhorší na tom je to, že jsem si za všechno mohla sama :)

Já o sobě tvrdím, že jsem člověk uzavřený, který se svěřuje jen hrstce lidí a nikdo neví všechno, nikdo nezná celou pravdu. Každý z těch lidí něco ví, ale ne vše. Navíc přes den jsem vcelku normální, to jen večer na mě někdy padne stísněná nálada (už ale moc ne...To bejvávalo). Takže pak o mně lidé říkají, že jsem bezcitná. I moje drahocená máti. Jenže ta k tomu ještě přidá to, že pohrdám všemi, nikoho nemám ráda, všechno je mi jedno, na všechny se dívám svrchu a ne zrovna příjemným pohledem...Jak mi to poprvé řekla, tak jsem dost kulila oči a pak vybuchla smíchy.

  A s matinkou jsem se taky šíleně hádala(a nejen to). Ale už je to pryč, doufám. Řve po mně, že tu mám bordel, to jo, ale vůči tomu jsem se naučila být flegmatická. Tak si řvi, já to potom uklidím... To spíš tátu nemám v poslední době zrovna v lásce. Kvůli bráchovi, ale já se tu nebudu takhle svěřovat. Stejně na to není nikdo zvědavý, tak co :)

  A spřízněnou duši najdeš, to mi věř. A možná i v někom, u koho bys to nečekala. Aspoň u mě to tak bylo :))

4 Týna(Mytiti)...majitelka blogu Týna(Mytiti)...majitelka blogu | 7. dubna 2009 v 22:18 | Reagovat

no vidím, že na tom jsem ještě celkem dobře. ale vystihlas to dobře...připadala jsem si jako emo xD to na mě to padne vždycky jednou za čas...teď mám naštěstí na nějakou dobu vybráno xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama