Červenec 2014

Tour de antikvariát

20. července 2014 v 22:28
Vítejte nám, Římané (a všichni ostatní také, nebudeme přeci diskriminovat)

V pátek dopoledne jsme se s Hankou vydaly na procházku po našem krásném městě Olomouci s tím, že obejdeme nám známé antikvariáty, pokocháme se knížkami a případně si i nějaké ty kousky koupíme. Slunce pařilo, až to hezké nebylo, takže jsme byly o to víc rády za příjemný chládek místností ještě s bonusem vůně knížek...

Knihy a recenze?

16. července 2014 v 15:33 Daily blabbering
Přeju hezký den těm, co sem (zřejmě omylem) zavítali a čtou tento výplod.

Uvažuju, že bych se začla věnovat více knihám. Nějak mě to čtení zase poslední dobou chytá a na pátek mám naplánovaný výlet do antikvariátu. Škoda jen, že nemám téměř žádné peníze, takže to vidím na jeden, max dva extra levné kousky :D No a tak jsem tak nějak narazila na facebooku na skupinu bloggerů o knihách, z velké části recenzenti, kteří i spolupracují s nakladatelstvími. A napadlo mě, že bych třeba taky začala psát recenze. Mohlo by mě to pak třeba dostat ke spolupráci s nějakým nakladatelstvím a to by mohlo vést ke knížkám zdarma :) (teda za práci...xD)

Problémem však je, že nečtu moc těch populárních věcí, jako jsou sladké romanťárny, knihy pro mladé a tak a viděla jsem, že právě o takové knihy často jde. Další problém pak je, že zas tak moc neumím psát (nebo spíš jen zřídkakdy jsem napsala něco, co nebylo úplně strašné :D) no a pak je tu čas. Teoreticky bych ho měla mít docela dost, otázkou však je, co bude, až začne semestr. Jako nebudeme si nalhávat, že se budu nějak extrémně učit, ale zase kašlat na to taky nechci. A představa, že budu číst spoustu věcí do školy (protože práva - takže spousta dlouhých rozsudků a ták) a pak ještě číst něco dalšího :D Zatím mi to teda nijak moc nevadí a počítám, že dokud to budu dělat jen tak pro radost, tak by to problém nebyl, ale...počkat. Tak co vlastně řeším? :D

Jinak ještě jeden takový problém ohledně toho čím a jak začít. Momentálně čtu Song of Ice and Fire (jen pro pořádek - píšu anglický název, protože to čtu v angličtině) a jsem u třetí knížky a přijde mi, že tyhle knihy nejsou zrovna nejvhodnější na recenzi. Takže až dočtu tuhle sérii (bylo by hezké, kdybych to stihla ještě před koncem prázdnin, ale moc si od toho neslibuju, protože zřejmě nebudu mít tolik peněz na knihy) tak bych, za předpokladu, že se mi tento nápad pořád bude jevit jako atraktivní, mohla teoreticky začít s těmi recenzemi. Je mi ale jasné, že to stejně nebude nikdo číst :D A taky přemýšlím, že bych si skrz to měla teda asi zřídit nový blog...Ale tenhle si určitě nechám, už jen pro ty naprosto stupidní články, co jsem tu kdysi jako psychicky labilní teenager psala :D

Dále mě také napadá, že by to byl snad i dobrý způsob, jak zase oprášit nějaké ty jazykové znalosti, protože někdy se až stydím, jak nezvládám gramatiku.

To bude tak vše. Pac a pusu

Noční radovánky

13. července 2014 v 22:58
Miri se probudila do tmy. Jako obvykle. Věděla, že je jiná, její chování zvláštní a nežádoucí. Ale bylo tak těžké s tím něco udělat. Vždy se ve dne cítila unavená, úplně bez energie. Zvládla nanejvýš pár hodin denního žití a pak se musela odebrat ke spánku. Usínala s únavou a probouzela se s čerstvostí. Jakmile se probudila, otevřela okno, vyklonila se ven a nadechla se chladného nočního vzduchu. Přivřela oči a na tváři se jí vyloudil mírný úsměv. Po chvilce okno zase zavřela, rozsvítila své jemné světlo, které vytvářelo spíše přítmí, usedla ke svému věrnému tichému příteli a pustila se do své práce. Chvíli čekala, než se její milý rozsvítí a rozezní se tichoučkým vrněním. Poté otevřela příslušný program a začala se v mysli vracet do svých snů. Pomalu se jí vše vybavovalo. Nevěděla proč, ale vždy si všechny své sny pamatovala. A protože věděla, že spousta lidí si sny vybavit nedokáže, chtěla se podělit aspoň o ty své. Nikdy však netušila, že by ji takhle bláznivá věc někdy mohla živit.

Chtěla jsem napsat článek a najednou jsem psala něco jiného :D Asi jsem byla ovlivněna kamarádovou povídkou, co jsem dnes četla. V té se totiž taky obchoduje se sny, i když trochu jiným způsobem.

Je fajn mít nějaké místo, kam můžete napsat jakoukoliv hloupost, cokoliv chcete a víte, že to stejně nikdo nebude číst. A když už se to nějakým zázrakem přecejen stane, tak stejně vás za to nebude nijak odsuzovat. Pokud ano, tak je snad té slušnosti (nebo spíš lenosti se vyjádřit) si to nechat pro sebe :)

Pac a pusu, lehce bláznivý nečlovíček...

To Read List

10. července 2014 v 21:30
Knihy, co bych si chtěla přečíst v nejbližší době (radši sepsané, abych na ně nezapomněla):

George R. R. Martin: A Song of Ice and Fire - zatím přečteny 2 z 5
Stephen King: Zhubni
Neil Gaiman: Koralina
Aimee Benderová: Zvláštní smutek citronového koláče
Robert Galbraith: Volání kukačky (když už jsem si ji koupila, tak bych ji taky mohla přečíst :D)
Jo Nesbo: asi všechny knížky
něco od Jefferyho Deavera
Hunger Games (akorát ještě nevím, jestli v češtině nebo angličtině...)
Madeline Miller- Achillova píseň

+ konečně přečíst to, co už mám delší dobu v knihovničce
- Hemingway: Komu zvoní hrana
- Čapek: Krakatit

Den ze života pana Pottse

7. července 2014 v 16:25 Stories
Ostré sluneční paprsky se opíraly do těla pana Pottse a ani jeho ustavičné bědování a nadávání je ne a ne obměkčit. Pan Pottsi připadalo, že na tom úmorném místě stojí už asi tisíc let, přesto se ale nepřemístil někam do stínku. Ne, že by nechtěl, každý sluneční den si přestavoval, že si místo horkého trápení užívá příjemný chládeček ve stínku. Ta představa byla vlastně to jediné, co ho tak nějak ještě udržovalo při smyslech. Jinak by mu slunce už asi opravdu vlezlo na mozek. Jako každý den si ráno dopřál sprchu a těšil se, až se mu večer naskytne zase příležitost dostat se ke svému přídělu vody. Jeho život nebyl vůbec jednoduchý. Celý den pracovat v tom vedru, nemoct vyjádřit svůj nesouhlas a čekat, až ho přijde někdo zachránit. Nenáviděl to. Nenáviděl, že je ponechán v milosti druhých, že kdykoliv může někdo ukončit jeho už tak ne moc vyvedený život. Často v noci snil o tom, že jednoho dne se prostě sebere a půjde tam, kam ho nohy ponesou. Vysměje se svému pánu a odejde si, kam jen bude chtít. Pryč s tím vším. S tou bezmocí. Jindy se mu v noci zase zdálo o jeho mládí, o dobách, kdy byl ještě populární, měl spoustu návštěv a obdivovatelů. Vzpomíná na dny, kdy byl nejkrásnějším v okolí. Ale ty časy jsou pryč. Nikdo už o pana Pottse nejeví zájem a on je vlastně rád, že, když už nic jiného, tak ho aspoň pravidelně zalévají.

Měla jsem nutkání oživit nějakou ne tak úplně živou bytost a něco o ní napsat. Dopadlo to velice neslavně, úplně jinak, než jsem si představovala. Ale tak, aspoň jsem to zkusila :D